Na 12. ledna 2022 svolala Agrární komora a Zemědělský svaz demostraci před Úřad vlády. Ale proč vlastně. V principu jde o peníze, nic nového pod sluncem. Podotýkám, že jsem předsedou zemědělské akciové společnosti, která obhospodařuje cca 1550 ha, chová více jak 350 dojnic a zaměstnává 40 lidí. Jsme členy Zemědělského svazu. Přesto ale odmítám účast na demostraci. Proč vlastně? Za prve, si myslím, že žádná taková nátlaková akce nikdy žádný výsledem nepřinesla. Ale hlavně nesouhlasím s principem, proč byla svolána. Předchozí vláda vyjednala s různými organizacemi zemědělského sektoru nějaký strategický plán ohledně dalšího plánovacího období a jak se budou přerozdělovat dotace. Celkem dle očekávání dopadly volby, jak dopadly a dávno bylo jasné, že ve staré podobě nezůstane. A že směr bude přerozdělení ve prospěch menších farem. Je třeba říct, že systém dotací není a nebude nikdy správně nastaven, už z podstaty věci to nejde. Nejlepší by bylo nemít žádné dotace a podnikat v čistě tržním prostředí. Ale to bohužel v jednotném evropském trhu je spíš v říši pohádek. Takže nějaké dotace jsou a budou. A jde jen o to, kdo dostane, jaký díl.

Je třeba otevřeně ale říci, že zemědělství se jako sektoru nevede špatně a rozhodně není výhled, že by se něco zásadního na tom měnilo. Jako celou společnost nás samozřejmě zasahuje rostoucí inflace, vyšší ceny kde čeho, ale to už je hold život. To k podnikaní patří a my jsme připraveni se s tím vyrovnat. Ale vyrovnat naší lepší a kvalitnější prací, sebevzděláváním, rozvojem a zdokonalováním našich pracovních postupů. Nikoliv křičením na náměstí, že nám někdo nechce dát peníze. Místo toho svoje hlasivky budu opotřebovávat v rámci našeho biologického kroužku pro školní děti u nás na farmě. Radši vysvětlovat chalupářům, že první a zásadní krok ke zlepšení v péči o krajinu musí přijít ze strany všech majitelů pozemků tím, že se iniciují pozemkové úpravy, které tvoří předpoklad pro změnu krajiny. Radši se vydám sázet stromky ve spolupráci s místním okrašlovacím spolkem a obcí, než křičet dejte mě více než sousedovi. Je třeba si vydělávat svoji dobrou prací, nikoliv podáváním žádostí.

Zemědělství je na vysoké úrovní, je ziskové (což je vidět na zájmu řady investorů). A já vím, že se nám bude dařit stejně dobře, i když se přijme přerozdělení dotací ve prospěch menších subjektů. Neříkám, že bych se v rámci dialogu nesnažil přesvědčit Ministerstvo, že nejlepší by totiž bylo zohlednit především enviromentální opatření a zaměstnanost na jeden hektar obhospodařované půdy. Stejně tak je třeba do omrzení opakovat, že není malých a velkých sedláků, není fyzických či právnických osob, jsou sedláci jen dobří nebo spatní. Pokud teď budeme křičet pomoc a tu pomoc skutečně nepotřebujeme, nikdo nám již nebude ochoten naslouchat a pomáhat, až budeme bojovat o přežití.

S přáním klidné zimy a mnoha sebevzdělávacích dnů Miroslav Hrdlička